Jedná se o sníženou schopnost vidění levého nebo pravého oka. Postihuje celá 3 % dětské populace. Na jedno oko vidí dítě velmi dobře, ale druhým okem o mnoho hůře, obyčejně bez viditelných změn, které byste mohli na tomto zrakovém orgánu pozorovat. Tupozrakost je tedy ve většině případů jednostranná. Odborně se tomuto postižení říká amblyopie.
Za normálních okolností jsou obě oči zaměřeny do stejného pozorovaného bodu a mozek spojí dva sítnicové obrázky téhož bodu do jednoho prostorového obrazu. Pokud však dojde z jakékoli příčiny v postavení očí k asymetrii čili nesouměrnosti, dostává mozek dva rozdílné obrazy. V důsledku toho začne ignorovat obraz hůře vidícího oka a zpracovává jen informace z oka s dobrým, ostrým obrazem. Postižený se pak buď většinou, nebo trvale dívá jen jedním okem, a to tím, na které lépe vidí. Jednoduše řečeno, stává se „jednookým“. U druhého oka dochází bez viditelných známek nemoci ke snížení zrakové ostrosti, to jest k tupozrakosti. Nejčastěji se s ní setkáme u dětí postižených šilháním.
Jedná se o zrakovou vadu, při které nefunguje vzájemná spolupráce obou očí a každé oko míří jiným směrem. Popsat ale přesně odborně šilhání je velice složité, je lépe vyhledat odbornou literatutru. Dítě může šilhat jedním okem nebo tzv. 2 3 střídat, kdy jedno oko se dívá zpříma a druhé se stáčí k nosu nebo ke spánku.
Dá se říci, že kromě šilhání, které se může objevit např. v důsledku oslabení dětského organismu po spalničkách, spále nebo vysokých horečkách, bývá ve většině případů příčinou vyšší dioptrická vada, šedý zákal, úraz oka nebo jiné zrakové postižení.
Tupozrakost se nedá odoperovat. Ani laserem či jiným způsobem, jak si mnozí mylně myslí. Můžeme ji ale úspěšně léčit konzervativně – pravidelným cvičením, okluzí, tedy zakrýváním zdravého oka, a samozřejmě velmi přesnou a správnou korekcí případné dioptrické vady.
Největší úspěchy při léčbě tupozrakosti jsou u dětí diagnostikovaných nejpozději do 4 let věku, nejlépe ve 2-3 letech. Velmi důležitou roli při časném odhalení tupozrakosti hraje i vědomí dědičnosti zrakových vad. Pokud kdokoli z rodiny, ať již ze strany otce nebo matky dítěte, má dioptrickou vadu nebo dokonce šilhá, pak s největší pravděpodobností toto můžeme očekávat i u jejich dětí. Žádné šilhání nebo jiné zrakové postižení, které se kdy v rodině objevilo nebo je přítomno, bychom neměli nikdy podceňovat. Je nutné upozornit na ně lékaře, který dítě pošle na odborné oční vyšetření.
Velice vážné. Jestliže rodiče nepřijdou s dítětem k očnímu lékaři co nejdříve, riskují i trvalé následky. Je nutné si uvědomit, že při šilhání dochází k dvojitému vidění, které je pro dítě nesnesitelné. Z tohoto důvodu instinktivně vytěsňuje z mysli obraz dopadající na sítnici šilhajícího oka a postupně přestává obraz spatřovaný tímto okem vnímat. Z nečinnosti pak dochází ke ztrátě zrakové ostrosti šilhajícího oka a následně k tupozrakosti. Tupozrakost může být tak velká, že dítě po zakrytí lépe vidoucího oka vidí předměty do vzdálenosti pouze jednoho metru, a to většinou jen obry- 4 sově. A teď si představte, že vaše dítě může v dospělosti potkat nemoc nebo úraz, při němž ztratí své lépe vidoucí oko...
Jsou případy, kdy dítě viditelně nešilhá, a přesto trpí těžkou tupozrakostí. Je dobré si všímat následujícího: časté zakopávání dítěte, narážení do věcí, mnutí očí, jejich pálení a zarudnutí, časté mrkání, opakované záněty očí, naklánění hlavičky na jednu stranu, přivírání jednoho oka, mhouření aj. Toto vše nás může upozornit na to, že něco není v pořádku.
Nejdříve na vašeho pediatra, který by měl dítě poslat na odborné oční vyšetření. Jestliže je očním lékařem diagnostikována u dítěte tupozrakost, cvičí ve většině případů ambulantně nebo může být umístěno na určitou dobu do léčebny pro děti se zrakovým postižením.
Probíhá v ortoptické ambulanci. Cvičení tupozrakosti odborně nazýváme pleoptika, cvičení spolupráce obou očí nazýváme ortoptika. Oční lékař nejdříve zjistí přesně případnou dioptrickou vadu vašeho dítěte. Po nasazení brýlí je nejdůležitější správné zakrytí lépe vidoucího oka tzv. okluzí neboli okluzorem. Nejčastěji je používán okluzor náplasťový, je však možné použít i gumový s přísavkou na sklo.
Gumový okluzor je šetrnější k pokožce dítěte, má však velkou nevýhodu v tom, že dítě velmi snadno může „podkukovat“ okolo. Nemáme pak jistotu důkladného zakrytí. Náplasťový okluzor je takřka ideál ní. Lepí se přímo na kůži a zajišťuje tak dokonalé zakrytí. Nevýhodou je v ojedinělých případech alergie na náplast. Velice důležité je vědět, že dokonalé zakrytí lépe vidoucího oka a správná, přesná korekce (brýle) jsou základním předpokladem, jak vycvičit tupozraké oko. Při nedokonalém zakrytí nebo nedodržení pokynů očních specialistů nelze docílit dobrých výsledků při cvičení.
Toto je, myslím, jedna z nejdůležitějších otázek. Dítě okluzi musí zpočátku nosit v intervalu 6+1, což znamená šest dnů od rána do večera a jeden den pauza. Přitom je nutné dodržet přesně stanovené pravidelné kontroly u očního lékaře nebo ortoptisty, kteří dobu zakrývaní postupně dle výsledku léčby snižují. Pozor ale: po prvním zakrytí lépe vidoucího oka u dítěte s těžkou tupozrakostí dítě velice špatně vidí. Zdůrazňujeme proto rodičům, že nesmí být po zakrytí oka ponecháno samotné. Je zde značné riziko úrazu. Na místě je velká trpělivost, důslednost a pravidelnost cvičení, které doporučí lékař nebo ortoptista. Dbát je třeba též na čistotu brýlí. 5 Ukázka gumové okluze s přísavkou na sklo 6
Rodiče by se nikdy do léčení tupozrakosti neměli pouštět sami, bez odborného dohledu. Pravidelné odborné kontroly jsou naprosto nezbytné. Během cvičení velmi často dochází ke změnám v dioptriích, je třeba upravovat délku cvičení a nošení okluzoru. Část cvičení je prováděna ambulantně ve specializovaných očních ambulancích, ale nutné je i doplňující cvičení doma. Nestačí pouze zakrýt lépe vidoucí oko, důležité je tupozraké oko co nejvíce namáhat jakoukoli prací do blízka. Během celého cvičení dodržujte pleoptické desatero (viz str. 10).
Záleží samozřejmě na stupni tupozrakosti, na šikovnosti dítěte, na pohlaví a v neposlední řadě na prostředí, ve kterém dítě žije. Stačí si uvědomit, že musíme co nejvíce zatížit prací do blízka tupozraké oko, samozřejmě po důkladném zakrytí lépe vidoucího oka. Je velké množství činností, při kterých dítě může tupozraké oko namáhat. Od prohlížení obrázkových knížek, navlékání korálků u holčiček a stavebnicových her u kluků v kategorii nejmenších až po moderní počítačové hry a četbu u těch starších. Velkou a nepostradatelnou pomocí jsou léčebny pro děti se zrakovými vadami. Zde jsou děti podrobeny cílenému, pravidelnému, několikatýdennímu cvičení tupozrakého oka, ve většině případů s velmi dobrými výsledky.
Na úplné vyléčení ne, na zlepšení ano. Je ale nutné začít s cvičením nejpozději do 7.-8. roku věku dítěte. Dle statistik z posledních let je prokázáno, že i takto „staré“ děti byly schopné tupozraké oko alespoň částečně vycvičit.
Může. Po každém vycvičení tupozrakého oka následuje cvičení obou očí dohromady neboli cvičení ortoptické. Po sérii těchto cvičení, kdy cvičíme spolupráci očí a prostorové vidění, je potřeba minimálně do 12 let věku dítěte dodržet udržovací okluzi. Znamená to alespoň půl až jednu hodinu denně číst nebo jakkoli namáhat původně tupozraké oko při zakrytí oka druhého. Pak k recidivě nedochází.
Především by si měli všímat jakýchkoli změn v postavení očí u dítěte nebo výše jmenovaných příznaků, na nic nečekat a vyhledat odbornou pomoc. Snad nejcennější radou pro ně je, aby pátrali v rodině a zjistili, zda někdo trpěl jakoukoli oční vadou. S největší pravděpodobností buď jejich potomek, nebo další pokolení se mohou s tímto problémem setkat.