Málokdo z nás si dokáže představit a připustit, že se velice lehce může dostat do závažné životní situace následkem úrazu či nemoci, které vedou k oslabení či ztrátě jednoho, nebo dokonce obou očí. V ordinaci se velice často setkáváme s případy, které by nevymyslel ani nejlepší vypravěč.
Dojde-li z jakéhokoli důvodu k potížím se zrakem, například k dvojitému vidění, oslabení jednoho oka (tupozrakosti), ztrátě prostorové orientace a podobně, mnozí lidé velice tápou, na koho se s tímto problémem obrátit. Ortoptika je specializované oční pracoviště a zabývá se nápravou spolupráce očí. Ortoptista řeší výše uvedené potíže ortoptickým nebo pleoptickým cvičením na speciálních přístrojích. Důležitá je samozřejmě úzká spolupráce s očním lékařem. Ortoptistek je v Praze bohužel stále jako šafránu, a tak se opravdu může stát, že o nás někteří oční lékaři ani nevědí. Ráda bych proto alespoň touto cestou nabídla informaci všem, kdo by pomoc ortoptistů potřeboval. Je poměrně hodně pacientů po úrazech, mrtvicích či autonehodách, kteří mají velké potíže např. se šilháním a diplopií (dvojitým viděním). Samozřejmě jsou případy, kde ani intenzivní cvičení od problému nepomůže, avšak podle statistiky v naší ordinaci víme, že minimálně v 89 % případů ke zlepšení nebo úplné nápravě došlo. Důležité je nic nevzdávat a jak se říká, „alespoň to zkusit“.
Ráda bych vám proto představila dvě z mnoha kazuistik s dobrým koncem. V obou případech lékaři pacientům nedávali šanci na jakékoli zlepšení. Nesmírnou pílí a cvičením na ortoptice však tito mladí lidé dokázali údajně nemožné. Díky pilotovi panu P. dodnes spolupracujeme s Ústavem leteckého zdravotnictví (ÚLZ) v Praze. Celý kolektiv Ortoptiky Dr. Očka přeje těmto mladým lidem stálé zdraví a děkuje za důvěru a příspěvek, ve kterém popsali svůj příběh a úspěšnou léčbu.
Kvůli diplopii jsem přišel o práci. Co dál?
Pan P., pilot,
Praha Na ortoptické pracoviště k Mgr. Hamplové jsem začal pravidelně docházet zhruba před třemi lety, kdy mi byl jako aktivnímu pilotovi při letecké prohlídce zjištěn vizus levého oka 0,5.
Takový vizus prakticky znamená, že daným okem pacient vidí ostře jen z padesáti procent. Zhoršení vizu přišlo znenadání, a i když druhé oko bylo stoprocentně v pořádku, bylo mi pozastaveno zdravotní osvědčení, které je k pilotování nutné – byl mi odebrán pilotní průkaz. Musím se přiznat, že to z osobního hlediska byly velmi těžké časy. Snad každý má své životní sny a snaží se je nějakým způsobem naplnit. Pozastavení zdravotní licence pro mě ze dne na den znamenalo, že nebudu moci létat, že nebudu moci dále pracovat na svém snu. Najednou jsem byl bez práce.
Přede mnou byly dvě cesty. Buď se smířit s diagnózou tupozrakosti a astigmatizmu na levém oku, nebo se pokusit všemi možnými prostředky oko vycvičit zpět na hodnotu 1 (tedy 100% zraková ostrost). Ordinaci Mgr. Hamplové jsem objevil na internetu a ihned se objednal na konzultaci. Paní Hamplová mě vřele přijala a dala mi šanci na zlepšení. Prakticky ihned mi byly představeny všechny účinné metody, kterými jsem se následující tři měsíce, dvě hodiny denně po večerech záměrně trápil. Okluze byl prostředek, který mi velmi pomáhal obnovovat ostrost vidění. Nechtěl jsem zbytečně ztrácet čas, a tak jsem si vždy, kdy to situace umožňovala, zakrýval pravé oko, abych levé dostatečně potrápil. Rodina mě podporovala, a když jsem bez ostychu přišel „jako pirát“ i mezi kolegy, dostalo se mi vřelé podpory.
Již po 14 dnech jsem pozoroval velké zlepšení, a tak jsem začal věřit, že návrat vizu na hodnotu 1 by mohl být reálný. Moje šance byly o něco větší díky ortoptickým a pleoptickým cvičením v dětství. To, že trpím tupozrakostí, jsem věděl. Už jako malé dítě jsem absolvoval cvičení, po jehož skončení nebyl s vizem problém. Chybou však bylo to, že mi bylo řečeno, že v mém případě již dále nemusím nosit brýle. Tím pádem se mi vizus kousek po kousku snižoval, až se před třemi lety meziročně snížil o cca 30 %. Po tříměsíčním „trápení“ jsem na jednom z posledních cvičení v ordinaci Mgr. Hamplové přečetl na „slabší“ oko předposlední řádek, který mi zajišťoval vizus 1, dokonce jsem přečetl (viděl) i pár číslic z řádku posledního. S tímto výsledkem jsem se opět vydal na leteckou prohlídku, kde jsem bez problémů dokázal výsledek z ordinace zopakovat a zdravotní licence mi byla vrácena – dostal jsem zpět svůj PRŮKAZ PILOTA. Dnes, po třech letech stále oko cvičím, i když ne v takové intenzitě jako na začátku, nejčastěji tzv. udržovací okluzí.
Magistře Hamplové a jejímu týmu patří velký dík. Úsilím, které věnují osvětě a prevenci nejen mezi dětmi, ale i dospělými dávají šanci dalším lidem, kteří o svých očních vadách ještě možná ani neví. Dík patří i mé ošetřující lékařce MUDr. Šindelářové, která podporovala mé úsilí a rovněž i snahu ortoptické ordinace.
pan P., vděčný pacient
Pan D., 41 let, obchodník pro zahraniční obchod
Na konci února 2014 se mi stal úraz hlavy, v důsledku něhož došlo k rozsáhlé prasklině lebky a ochrnutí VI. nervu ovládajícího jeden z okohybných svalů pravého oka, což způsobilo strabizmus (šilhavost) a hlavně diplopii (dvojité vidění). Prognóz bylo několik. Od velmi pozitivní (léčba v řádech týdnů), přes dnes z mého pohledu prakticky reálnou (3–6 měsíců) až po prognózu fatální, kdy obrna měla být nevratná a korekční operace by pomohla pouze v primárním postavení oka. Při pohledu okem stranou by tedy diplopie přetrvávala, což by výrazně omezilo můj budoucí pracovní život. Tuto prognózu jsem nechtěl brát na zřetel, takže jakmile mě po měsíci bolest hlavy (ale i během bolestí), začal jsem usilovně pracovat na pravidelném cvičení okohybných svalů u poškozeného oka. Bylo nutné počkat alespoň tři měsíce, jestli se ochrnutý nerv vzpamatuje a oko uvolní. Protože jsem neměl žádné odborné instrukce, pustil jsem se do amatérských cvičení, léčby pomocí alfa vln vycházejících z psychowalkmanu, jakož i vitaminem B (thiaminem), neboť diskuze na webu toto doporučovaly. Zašel jsem i do lékařské knihovny a hledal tam informace o léčbě diplopie pomocí zpětné vazby. Pilot pan P. může po úspěšném ortoptickém cvičení opět řídit letadlo.
Nic jiného jsem ale neměl v rukách a ani mi nic jiného nezbývalo, neboť jsem jako handicapovaný v doznívající krizi začal velmi silně pociťovat zhoršené uplatnění na trhu práce. Kvalifikace a praxe byl jen základ, možnost řízení vozu nutností. Náhle vzniklý handicap krytý okluzorem (v mém případě páskou přes oko, např. také prý atraktivní pirátskou) mi však zabraňoval používat vůz (byl jsem rád, že jsem vůbec šel rovně a nenarážel pravidelně do nějakých předmětů či stěn). Toto asi zažívá mnoho lidí, kteří náhle přijdou o jakoukoliv funkčnost oka či ztratí zrak na jednom z obou očí. Absence prostorového vidění mi bránila nalít si nápoj do sklenice, aniž bych čas od času nelil něco málo vedle, především mi však nedovolila řídit vůz. Po dvaceti letech jsem najednou přišel o práci. Kvůli diplopii jsem nemohl řídit a být dále obchodníkem. Byl jsem v zoufalé ekonomické situaci, neboť jsem byl náhle houfně odmítán možnými zaměstnavateli a práce, které mi nabízeli za nesrovnatelně menší plat než doposud, pokryly jen část měsíčních nákladů na živobytí a hypotéku. Pak naštěstí přišla změna.
První návštěva v ortoptice u Mgr. Hamplové pár dní po úrazu byla marným pokusem „co kdyby“, avšak po nějakých 2–3 měsících permanentní samoléčby se oko postupně začalo uvolňovat a po několika dalších týdnech se stalo pohybově zcela funkčním. Ochrnutí nervu tedy odeznělo, avšak diplopie se strabizmem nadále přetrvávala. To bylo nemilé, ale ne neřešitelné. Na radu očních lékařů nastal ten správný čas na to, abych opětovně navštívil ortoptiku, neboť žádný z očních lékařů do již léčícího se oka nebude chtít operativně zasahovat. A měli pravdu. Na ortoptice zkusila Mgr. Hamplová léčbu prizmatickými fóliemi a ta zabrala velmi rychle. Již po týdnu jejich nošení (a to stačilo pouze nošení doma večer či o víkendu) se postavení mých očí zlepšilo o celou třetinu. Z hodnoty 30 pD na 20 pD. Po třech týdnech jsem na hodnotě 10 pD. Tedy suma sumárum, v krátkém čase zlepšení o dvě třetiny. Pokud si příliš neunavím oči odpočaté spánkem, vidím na vzdálenost natažené ruky či přibližně do jednoho metru pár dní již zcela normálně i bez prizmatických fólií. Čtu již také úplně bez problémů. Zatím to není trvalé, neboť práce s počítačem únavě očí velmi napomáhá a večer se vše neblaze sečte. Další prognóza se však zdá být čím dál příznivější. Jakmile se srovnají vzdálenější předměty a horizont přede mnou, mám vyhráno.
Přeji tímto všem ostatním s podobným problémem stejně úspěšný průběh léčby.
pan D., vděčný pacient
Z obou uvedených případů sálá nadšení, obrovská píle a touha žít opět naplno. Nikdo nemůže dost dobře pochopit, co tito dva mladí lidé zažívali, pokud se sám do podobné situace nedostane. Dvojité vidění (diplopie) může člověka dostat do velmi vážných psychických problémů. Bohužel máme v ordinaci i několik případů, kdy diplopie způsobila tak vážnou psychickou újmu, že pacienti museli být nějakou dobu umístěni na psychiatrii. Věřte, že pro ortoptisty je náprava neboli vyrušení diplopie jedním z nejsložitějších úkolů. Naším společným přáním je, aby se nikdo z vás do podobné situace nedostal a pokud ano, aby věřil, že nejdůležitější je nevzdávat se předem a alespoň se o nápravu pokusit.
Mgr. Martina Hamplová
Ortoptika Dr. Očka, Praha 1
Ortoptika Poliklinika Pacovská, MEDICON a.s.,
Praha 4
hamplova@ortoptika.com